Jednoho nebo dva?

Článek doslovně převzat ze stránek chovatelské stanice Utahraptor. Odkaz k článku zde.

Toť otázka, kterou řeší prakticky každý, kdo si chce pořídit jakékoliv zvíře. Bohužel, ne vždy majitele napadne si o potkanech něco přečíst nebo ještě hůře, narazí na internetu na zcela scestné informace či uvěří naprosto neznalé prodavačce ze zverimexu. Někdy za to vlastně majitel ani nemůže, protože kdo jiný by měl vědět, jak se o zvířata starat, než někdo, kdo je prodává?

Nicméně když něco nevíme, je dobré se podívat do biologie daného druhu, jak se chová v přírodě. Divocí potkani žijí ve smíšených skupinách samců i samic, kde se tedy setkávají různí jedinci a musí spolu jednat. K tomu jsou vybavení celou škálou projevů, kterými si navzájem sdělují náklonnost, sociální postavení, musí si vysvětlit, kde najít potravu, že se chtějí pářit a další věci. Samci a samice ve skupině vytváří společenský žebříček, který jim umožňuje si rozdělit jednotlivé role – které nejsou nijak striktně dány, není to tak, že by jedinci na vrcholu uzurpovali ostatní, ale spíše fungují jako strážci a ochránci, zatímco samice se starají o mláďata a mladí jedinci fungují třeba jako průzkumníci. Potkani jsou tedy sociální druh s rozvinutým systémem komunikace, což je jim vrozené.

Proto je otázka „jednoho nebo dva“ bezpředmětná, potkani by měli být vždycky minimálně dva. Vlastně pro domácí chov jsou ideální skupinky 3 – 5 zvířat, ale na to ne vždy má majitel prostor. Nicméně dva jsou naprosté minimum. Přesto se setkáváme s majiteli jen jednoho potkana, kteří argumentují, že to je tak lepší. Teď se tedy podíváme na jednotlivé argumenty blíže.

Nemůžu mít dva potkany, nevím co s mláďaty.

Nikdo netvrdil, že ti dva potkani musí být sameček se samičkou. Naopak, to se nedoporučuje, potkaní samice je březí jen tři týdny, a samec ji může nakrýt hned po porodu, takže by následoval jeden vrh za druhým, což samici značně vyčerpává. Volíme tedy buď dva samce nebo dvě samičky.

Dva samci nebo dvě samičky by se prali a ukousali k smrti.

Že tomu tak není, dokazuje např. libovolná chovatelská stanice, kde opravdu není možné mít při 30 zvířatech každého jedince na samotce. Potkani nejsou jako křečci, kteří žijí samotářsky a mimo dobu páření jedince vlastního druhu napadají a vyhánějí ze svého území (a i to je u domestikovaných křečků někdy potlačeno). Potkani mezi sebou řeší hierarchii, ale použití zubů u těchto bitek je zcela výjimečné, většinou dochází jen k přetlačování a kopání, kdy nakonec vítěz přidrží soupeře na lopatkách a ten pískotem sděluje, že se vzdává.

Nemám dost místa pro dva potkany.

Rozdíl ve velikosti klece pro jednoho nebo dva potkany je minimální. Pro dva potkany stačí cca 60x40x50 cm, menší prostor není moc vhodný ani pro jednoho. Pokud skutečně člověk nemá doma tak velký prostor, tak si nemá pořizovat ani potkana. Zajímavé je, že si málokdo pořídí do bytu koně, když na něj nemá prostor, ale potkana klidně vmáčkne do klece pro myšky.

Nechci dva potkany, nebyli by tak ochočení a mazliví.

Lidé ve své sobeckosti často zaměňují závislost s mírnou povahou a ochočeností. Ochočení záleží na vztahu majitele k potkanům a na tom, jak se jim věnuje. Potkani jsou kontaktní zvířata a ráda se nechají drbat i od svého člověka. Samotný potkan je vděčný za jakýkoliv kontakt, proto je na svém majiteli mnohem závislejší a v nepřítomnosti majitele trpí. Navíc, 90% problémových kousajících agresorů se rekrutuje právě z řad samostatně chovaných potkanů. Protože jsou potkani v celku inteligentní, znamená to, že mohou mít i do jisté míry psychické potíže – zjednodušeně řešeno, z nudy jim prostě může začít hrabat, což se projevuje nestandardními reakcemi – např. kousáním.

Nemám na dva potkany dost času, nemůžu se jim věnovat.

A na jednoho potkana čas je? Jeden potkan potřebuje od svého majitele podstatně více pozornosti než potkani dva, protože když je majitel v práci či ve škole, zabaví se dva potkani spolu, samotnému potkanovi nezbývá nic jiného než ležet a spát a nudit se.

Vždycky jsme měli jen jednoho potkana a byl úplně spokojený.

Kdo měl vždy jen jednoho potkana, ten nemá srovnání, jak se chová samostatně chovaný potkan a potkani ve skupince. Nikdy nemůže pozorovat, jak si spolu dva potkani hrají, jak ve spánku leží při sobě (a to i když je v pokoji dost teplo, takže jim evidentně nejde o zahřívání) nebo jak si vzájemně pečují o srst (což mají vrozené, protože to dělají i bezsrstí potkani). Navíc majitel jednoho potkana ani nemusí tušit, jak vypadá spokojený potkan, kdyby mimozemšťani sledovali Robinsona Crusoe na ostrově, jak se baví se psem a kozami, taky by ho považovali za naprosto spokojeného – dokud by neviděli, jakou radost má z Pátka. Bohužel, většina potkaní komunikace se odehrává v pásmu pro lidské ucho neslyšitelném, takže neslyšíme potkaní smích (ano, opravdu se umí smát) ani zoufalé volání po jiném potkanovi (v tom mají např. výhodu osmáci, jejich svolávací pískáni lidi slyší a když osmák sedí v rohu a tři hodiny smutně píská, většinou majiteli dojde, že to asi není úplně dobře).

Nemůžu mít dva potkany, rodiče mi to nedovolí.

To se bohužel stává, ne každý rodič toho ví o zvířatech tolik, aby věděl, že potkani musí být dva. Pokud nepomůže argumentace a odkaz na kvalitní články, proč dva a více, je mi líto, ale v zájmu toho potkana si nepořizujte ani jednoho. Chovat potkana o samotě je druh týrání, sice ne tak závažné jako když ho někdo nekrmí nebo ho zavírá do miniklecičky, ale i tak to není nic hezkého. Když chci chovat nějaké zvíře, tak mu musím poskytnout prostor pro veškeré jeho potřeby, zodpovědné je, si zvíře nepořídit, když se o něj nemůžu postarat. Pořídit si jen jednoho potkana je stejně nezodpovědné jako si třeba pořídit rybičky do akvária bez vody, u těch rybiček je to pravda poněkud nápadnější, že jim něco chybí.

Foto: Hayam